Já a Tiffany
Dnes je tomu již jeden rok, co nás opustila naše nejúžasnější Tiffany - Hexatable Black Vlčí Žleb. Už odmalička jsem si přála mít kolii. Když jsem byla plnoletá, svůj sen jsem si chtěla naplnit. Hledala jsem inzeráty, mnoho jich bylo už zadáno a v chovatelské stanici Vlčí Žleb jsem našla dvě volná štěňata dlouhosrsté kolie v barvě tricolor a bluemerle, nar. 17.2.2004. Matkou byla Latina Vlčí Žleb a otcem Grand Blue Nellago.
V den dohodnutého odběru jsem ale byla hospitalizovaná v nemocnici se silným zánětem ledvin. Přemluvila jsem proto paní doktorku a chtěla si jet pro vysněné štěně. Jenže v tu dobu jsem ještě neměla řidičský průkaz a v rodině mimo sestřičky jsem neměla pochopení pro cestu ke Třebíči po nedoléčené nemoci. Rozhodla jsem se tedy jet vlakem a nakonec můj bráška procitl a souhlasil s výletem do Budišova u Třebíče. Mamka mě nakonec vypravila se zády obloženými nejrůznějšími polštářky, aby tolik ta prokletá ledvina nebolela a s Martinem jsme rovnou po propuštění z nemocnice vyjeli. Když jsem dojeli na místo, myslela jsem si, že to najdeme hlavně po štěkotu kolií, tolik jich přeci zase není, ale to byl omyl. Ceduli Budišov jsme se hned míjeli s kolií. Hele, další plot a u něj taky štěkala krásná kolie. Aha. Celý Budišov štěkal koliemi. Výhodou bylo, že tím pádem všichni znali pana Matějka, chovatele a výstavního posuzovatele tohoto plemene. Když jsem se konečně blížila ke správnému číslu domu, už jsem i přes bolest ledvin nemohla vydržet sedět na zadku a honem jsem chtěla, aby už brácha zabrzdil a já mohla běžet dovnitř. Zvonila jsem a nemohla se dočkat. Pán mi otevřel, a volal na manželku, aby přinesla štěňata. Mezitím mi venku ukázal matku. Šňafala na mě, bylo vidět, že věděla, proč jsem přišla. Mezitím paní přinesla jednu dvě kuličky. Jednu fenku tricolor a psa bluemerle. Oba chlupáčkové spinkali. Najednou se fenečka zvedla, přišourala se ke mně dřepící na zemi a poslouchající pánovy instrukce. No a bylo vybráno. Tricolorka se mi vyškrábala do klína, stulila se do kolečka a opět usnula. Já ji už z náručí nepustila.
Celou cestu domů spinkala za sedačkou, jen se jednou vyčůrala na benzínce, na tankovali jsme a honem ujížděli domů. Doma jsem ji dala napapkat a šli jsme spinkat. Dala jsem si ji vedle sebe do postele, nechtěla jsem být už ani minutu bez ní. Tehdy musela hrozně trpět. Já v domnění, že pláče a funí, že se jí stýská, mačkala jsem se k ní víc a víc. Dnes už s rozumem vím, že jí bylo pouhé teplo pod peřinou. Byla totiž zvyklá spát venku s mámou a sourozenci v boudě. No a já ji přikrývala péřovou duchnou. ;)
Tiffany, Tiffaníček, Tiffulka, Tiff, Fanča, a mnoho jiných přezdívek na které slyšela,... prožila se mnou i ty nejhorší chvíle v mým životě. Vždy poznala když brečím, sedla si naproti mě, lehce sklopila hlavu a dívala se na mě. Ona mi vždy udělala, co mi na očích viděla. Byla velmi všestranným psem, složila několik zkoušek, poslušnosti, canisterapie, umisťovala se i na závodech agility, .... Byla, je a bude úžasná. Nikdy jsem nepotkala chytřejšího psa. Stačilo se podívat a vždy jsme obě hned věděly. Vždy to budu já a Tiffany.
Jediné co mi tu po Tiff zbylo, je 8 krásných kolií. 7 chlapečků a 1 holčička. Narodili se 24.10.2006. Mezi nimi byl i náš Chenseek, který dělá mámě jen samou radost a určitě pokračuje v jejích šlépějích. Někdy jako kdyby se na mě dívala v jeho očích.
Tiffulčin konec je pro mě do dnes moc bolestivý, ještě jsem nedokázala jít k jejímu hrobečku a nebrečet. Bylo to tak moc nečekané a rychlé,.... Pořád to moc a moc bolí, i když v mém životě je nyní už Chensee, Čiky a Sissinka. Oni naplňujou mé srdce, ale pořád tam Tiffany má své velké místo a mít bude navždy! Mám tě ráda moje Tiffulko, děkuju ti za vše!
